Menstruace

Menstruace je fyziologický proces, který je přirozený a v životě ženy nepostradatelný. Naše menstruace je požehnání, ne prokletí a díky změnám, ke kterým v našem cyklu dochází, je náš život pestřejší.

Menstruace je v naší společnosti stále různorodě vnímána. Na jedné straně jsou ženy, které svou menstruaci nenávidí, a kdyby mohly, zbavily by se jí úplně. Na druhé straně stojí zase ty, které svou menstruaci oslavují, neboť si uvědomují, že kdyby nebylo menstruace, nebyl by zde nikdo z nás. Protože právě díky menstruaci jsme plodné a život dávající. A ať už spadáte do té nebo oné skupiny, pokud jste matka dívky, jednou přijde čas, kdy bude potřeba jí s menstruací seznámit. Jak by měl takový rozhovor vypadat, si povíme v tomto článku.

Je vůbec o menstruaci potřeba mluvit?
Přesnější pojmenování článku by bylo Co říct dceři, než přijde menstruace. Protože je pozdě cokoliv dceři vysvětlovat a objasňovat až s příchodem samotné menstruace. Takový rozhovor by měl proběhnout mnohem dříve. Možná vás napadá, je takový rozhovor vlastně nutný - v době internetu, kdy je přístup k informacím tak snadný a "všichni už všechno vědí"? Anebo je takový rozhovor nutný, když se dívky všechno podstatné dozvídají ve škole? Ani na jedno (internet, škola) nedoporučuji spoléhat. Navíc ve školách se dívky o menstruaci učí většinou později, než by bylo třeba, neboť dnešní dívky menstruují dříve, než ty v předchozích generacích. Dívky začínají menstruovat zhruba kolem 11 - 13 roku. (Ale menstruace se může objevit i dříve nebo naopak později.)

Věděli jste, že: zatímco dnešní dívky v průměru menstruují ve 12 letech, ještě v 19. století to bylo krátce před 17 rokem?

A i když jsme informacemi doslova zavaleni, většina dívek se shoduje na tom, že když přišla jejich první menstruace, nebyly dostatečně připravené a spousta informací jim chyběla. Své o tom ví Katka Juřenčáková, která o menstruaci a ženské cykličnosti pravidelně přednáší na základních školách:"V rámci seminářů pro dívky, které pořádám na základních školách, se setkávám s tím, že jsou některé dívky málo nebo zejména negativně informované o první menstruaci. Na začátku každého semináře pokládám dívkám otázku, co si představují pod slovem menstruace. A nejčastěji zazní dvě slova: bolest a strach. Vnímám menstruaci jako paralelu naší ženskosti. Pokud tedy vnímáme menstruaci jako bolest a strach, často i naše ženství je pro nás bolestivé, plné obav a přichází i pocit, že je to něco, čeho bychom se rády zbavily. Tyto pocity nepřijetí, však právě mohou mít za následek to, že nás menstruace bolí, je nepříjemná a máme z ní obavu. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu. Jak tedy dívku připravit na menstruaci pozitivně, aby se na ni těšila? Vidím na dívkách, jak se jim rozzáří oči, když je nabádám, aby svou první menstruaci oslavily s holkami v cukrárně. Většinou si nedovedou představit, že by první menstruaci - menarche - slavily s mámou, ale s kamarádkami si dát zmrzku, to se jim líbí. Vysvětluji jim, že slavíme každý rok narozeniny, ale tak důležitou změnu v našich životech, přerod dívky v ženu, vnímáme jako něco, o čem se nemluví. A to je velká škoda. Také jim vysvětluji, jak funguje naše cykličnost - u toho se většinou hodně nasmějeme. To, jak fungujeme celý cyklus, je bezesporu důležitou součástí přípravy na první menstruaci. Aby někdo mohl předat dívkám, ale i klukům, pozitivní pohled na ženství a menstruaci, sám musí tento pozitivní pohled mít a žít ho. Doporučuji maminkám, aby ony s láskou přijaly svoji menstruaci a ženství a pak už budou tyto články zbytečné. Nebude ani potřeba si s dívkou nějak speciálně povídat, náš život jí bude inspirací. :)"

Negativní informovanost
Ve svém názoru Katka zmínila něco velmi podstatného - negativní informovanost. Často se maminky diví, proč, když už se rozhodnou se svými dcerami o menstruaci mluvit, ony nemají zájem. Nechtějí to poslouchat. Důvody jsou dva. Prvním z nich je jakým způsobem maminky o menstruaci mluví. Mnoho matek své dcery do menstruace zasvěcuje tím způsobem, že jim říká, jak tyto "ženské problémy" zvládnout a "přežít". Ale dívky pochopitelně o žádných problémech slyšet nechtějí. A také - svůj život nechtějí přežívat, ale užívat si ho. Druhým důvodem je věk dívek, kdy matky o menstruaci začínají hovořit. Většinou je to tehdy, když mají pocit, že je dívka na takový rozhovor připravena. Často to bývá takový věk, kdy dívky začínají být pomalu v pubertě a na nějaké "hovory s matkou" nemají chuť a je jim to nepříjemné. Proto je důležité, aby dívka o menstruaci věděla z předchozích let.

Kdy tedy s dcerou mluvit?
O menstruaci je tedy potřeba mluvit daleko dříve, než "začne klepat na dveře". No jo, ale kdy přesně? Jednoduchá odpověď - když se holčička zeptá. Děti bývají zvídavé a mají spousty otázek. Ale my dospělí jim často odpovídáme slovy, na to jsi ještě moc malá, dozvíš se to později (až bude ta správná doba nebo až na to budeš připravená). Je ale velmi pravděpodobné, že když jsme dítě takto odbyli, později se už nezeptá. Jak ale my můžeme dostatečně přesně vědět, kdy jsou moc malí a kdy už velcí - tedy připravení na odpověď? Neznamená to, že když se dítě zeptá, že už připraveno je? Já se domnívám, že ano. Když se tedy ptá, je připraveno na odpověď, ale chce znát odpověď pouze na to, na co se ptá, nechce slyšet "ani míň - ani víc". Má kamarádka mi toto potvrdila, jako dítěti jí bylo nepříjemné, když jí maminka naopak do ženských tajů zasvěcovala více, než si ona sama přála a než na co byla připravena.

Ale i kdyby matky svým dcerám neřekly o menstruaci vůbec nic, svůj názor by o ní měly. Děti totiž přejímají chování, názory a postoje svých rodičů. Dcery tedy pozorují matky a podle toho, jak ony vnímaly či jak se chovaly během své menstruace, to budou prožívat také tak. Možná si myslíte, že dívčina menstruace nesouvisí s chováním matky, ale s její genovou výbavou nebo stavbou těla. Ale to není tak docela pravda. Není to záležitost genetiky, jako spíše našich přejatých (a přijatých) názorů a představ o menstruaci.

Zajímavost: Lékaři provedli zajímavý experiment, aby vyloučili možnost, že průběh menstruace je dán dědičně. Pro tento výzkum vzali určitý počet dívek, které byly adoptované. Průběh jejich menstruace byl stejný jako u matek adoptivních, nikoli těch biologických!

Je potřeba začít u sebe
Než tedy cokoli začneme dceři říkat, či předávat "pozitivní obraz" o menstruaci samotné, je třeba, abychom to tak skutečně cítily a měly samy tak nastavené. Protože není možné předávat pozitivní obraz, pokud to samy cítíme jinak. Nejsme nutně špatné matky, pokud prostě menstruaci pohodově a pozitivně neprožíváme. Každá jsme si prošla jinou cestu, měly jsme jiné dětství a naše maminky nám předaly jiný obraz o menstruaci, ovlivněný zase jejich matkami a ty zase těmi svými... Pokud bychom vykládaly něco, čemu samy nevěříme, děti to moc dobře poznají. Proto je lepší říct pravdu - ať je jakákoli. Promluva k dceři pak může vypadat nějak takto:"Víš, svou menstruaci neprožívám tak, jak bych si představovala. Trpím bolestmi stejně tak jako moje matka. Ale snažím se to změnit. Měním svůj přístup i představy o menstruaci, piju bylinkový čaj, čtu skvělé knížky, které mi ukazují menstruaci v úplně jiném světle. Když jsem byla malá, nikdo mi neřekl, že menstruace může být i moc fajn. Začala jsem také používat menstruační pomůcky, které mi mé dny usnadňují natolik, že o své menstruaci skoro nevím. To vše dohromady mi pomáhá vnímat jí úplně novým způsobem a je mi líto, že jsem takto svou menstruaci nemohla prožívat hned od první chvíle. Přeji si, aby mi maminka podala jiný obraz o menstruaci. Nezlobím se na ni, ona to lépe neuměla, dělala to nejlepší. Pro tebe si však, moje holčičko, přeji, abys svou menstruaci vnímala a prožívala co možná nejkrásněji hned od samotného počátku, protože je to možné."

Menstruační pomůcky
V úryvku jsem zmínila pomůcky, které usnadňují menstruaci. Na mysli mám menstruační kalíšky, houbičky nebo látkové vložky. Denně dostáváme krásné zprávy od žen, které díky změně menstruačních pomůcek začaly svou menstruaci jinak prožívat a tyto dny se pro ně staly mnohem příjemnější.

Menstruační knihy
V úryvku jsem také zmínila knihy o menstruaci. Moc krásnou knihou pro mladé dívky je Rozkvétající žena od autorek Mary Dillon a ShinanBarclay. Knížka je útlá, přečtete ji jedním dechem. Je v ní moc krásný příběh Kory, která začíná menstruovat a vnímat tento dar ženství. Další knihou vhodnou pro dívky je Rudý měsíc od MirandyGray. Kniha začíná mýtem o dívce, která svou menstruaci poznává a díky ní i naše každoměsíční proměny - naši cykličnost. Je zde spoustu krásných mýtů, legend i cvičení. (Tuto knihu doporučuji pro mladé dívky více, než druhou autorčinu knihu Cyklická žena, která je už více podrobná a určena ženám, které svůj cyklus a cykličnost zkoumají více do hloubky.) Pro maminky dívek doporučuji knihy Požehnání, ne prokletí a také Sedm posvátných fází menarché. Obě knihy ukazují, jak můžeme tabuizovanou představu o menstruaci nahradit a přinést svým dcerám obraz pozitivní.

V nejbližší době také vyjde kniha Ženství jako dar aneb menstruace ve 21.století, která se hodí jak pro mladé dívky, tak pro ženy, které už se svou menstruací mají mnoho zkušeností. Najdete v ní rady ohledně hygienických pomůcek, i návrhy řešení menstruačních problémů, ale také informace z historie (například o červených stanech), popis fází cyklu či různé tipy jak o sebe žena může pečovat.

V rozhovoru před první menstruací by tedy mělo zaznít, že menstruace je fyziologický proces, který je přirozený a v životě ženy nepostradatelný. Naše menstruace je požehnání, ne prokletí a díky změnám, ke kterým v našem cyklu dochází, je náš život pestřejší.

Článek pro kalisek.cz napsala Veronika Lančaričová (www.posvatnezenstvi.cz) https://kalisek.cz/kdyz-prijde-prvni-menstruace.  Svůj názor k tématu sepsala Kateřina Juřenčáková, www.zenaluna.cz.