Poslouchej své srdce

Jana


Můžeme cokoli si přát, hlavní však je mít sám sebe rád...

Jsem žena a jsem na to hrdá...


Není to tak dávno, kdy jsem byla hrdá na to, jakej jsem chlap. Nemyslím to úplně doslova, ale tak vehementně jsem se bránila přiznat si stará zranění, nová zranění, možná budoucí zranění... a cítit i mnohdy bolestné emoce, že jsem se snažila být "ta silná". Prostě ta, co všechno zvládne. A to nejen si zatlouct hřebík, ale s každým splínem si poradit sama. A tak se můj život stával čím dál víc šedivějším, schovaným pod ochrannou skořápkou. Nevěděla jsem, co mě baví, co mě těší, hlavní bylo, abych potěšila ostatní a já jsem se postupně ztratila sama sobě... Možná to znáte taky. Nejtěžší na tom všem ale bylo to vůbec zahlédnout, vidět a pak si to přiznat.

Trávit čas s ženami bylo pro mě nepředstavitelné, zbytečné...

Jenže život to zařídil jinak a nakonec mě za vlasy dovlekl na cestu, kde jsem pochopila, že je krásné jít po ní v sukni, i když si ji občas přišlápnu.

Spojení s těmi správnými ženami je až neuvěřitelně vyživující.

Jsem prostě žena na cestě.

Vykročte taky...

S láskou

Jana


Taky chcete žít v lepším světě? Pojďme jej takovým tvořit....