Miluj muže

Hymna červeného stanu

    Chceš-li změnit svět, miluj muže; skutečně ho miluj!

    Vyber si toho, jehož duše jasně volá tvou; který tě vidí; který je dost statečný na to, aby se bál. Přijmi jeho ruku a veď ho jemně za krví svého srdce, kde může ucítit tvé teplo a spočinout a nechat svou tíhu shořet v tvých ohních.

    Pohlédni mu do očí, nahlédni hluboko dovnitř a uvidíš, co spícího, bdělého, ostýchavého či čekajícího se tam ukrývá. Pohlédni mu do očí a uvidíš v nich jeho otce, dědy a všechny ty války a šílenství, které vedly jejich duše v nějaké vzdálené zemi, vzdáleném čase. Pohlédni, bez souzení, na jejich bolesti, utrpení, muka a vinu a nechej to vše odejít.

    Vciť se do břímě jeho předků a věz, že on v tobě hledá bezpečné útočiště. Nechej ho roztát ve svém neochvějném pohledu a věz, že ty nemusíš zrcadlit ten hněv, neboť máš dělohu, sladkou hlubokou bránu, která omývá a hojí staré rány.

    Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj!

    Seď před ním v plném majestátu svého ženství, v dechu své zranitelnosti, v hravosti své dětské nevinnosti, v hloubi své smrti. Kvetoucí pozvání, jemně ustupující a dovolující jeho síle muže, aby předstoupila vpřed a vykročila směrem k tobě... a společně s tebou, tiše vědouce plula v lůně Země.

    A pokud couvne... a on couvne... uteče do své jeskyně... Shromáždi kolem sebe své babičky... zachumlej se do jejich mouder, naslouchej jejich jemnému šepotání, které zklidní tvé vystrašené dívčí srdce a přiměje tě, aby ses ztišila... a trpělivě čekala na jeho návrat. Seď a zpívej u jeho dveří píseň rozpomínání, že zase znovu, smí být ukonejšen.

    Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj!

Nesnaž se z něj vyloudit malého chlapce pomocí lsti, klamu, svádění a podvodu, jen abys jej vlákala do sítě destrukce, kde vládne chaos a nenávist horší než jakákoli válka, kterou vedli jeho bratři.

To není ženské, to je pomsta; je to jed překroucených linií. Jed zneužívání po celé věky, znásilňování našeho světa a to ženě nedává sílu, snižuje ji, když mu uřezává koule a zabíjí nás to všechny.

A ať už ho jeho matka držela, nebo to nedokázala, nyní mu ukaž pravou matku. Drž ho, veď ho ve své ušlechtilé spanilosti a své hloubce doutnající v jádru Země. Netrestej ho za jeho zranění, o kterých se domníváš, že nenaplňují tvé potřeby nebo kritéria. Plač pro něj sladké řeky. Krvácej to vše zpátky domů.

Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj.

Miluj ho natolik, aby mohl být nahý a volný. Miluj ho natolik, aby tvé tělo a tvou duši otevřel cyklu zrození a smrti. A děkuj mu za příležitost. Když spolu tančíte divokými větry a tichými lesy, měj odvahu být křehká a nechat ho pít z jemných okvětních lístků své bytosti. Dej mu pocítit, že tě může držet, zastávat se tě a chránit tě. Klesni mu do náruče a důvěřuj, že tě chytí. I když tě předtím tisíckrát pustili. Nauč jej, jak se odevzdat, tím, že se odevzdáš sama a splyň se sladkou prázdnotou srdce tohoto světa

Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj!

Povzbuzuj ho, nasycuj ho, dávej mu svolení, naslouchej mu, drž ho, léč ho a na oplátku budeš vyživována, podporována a ochraňována silnými pažemi, jasnými myšlenkami a zaostřenými šípy. Neboť když jej necháš, může být vším, o čem sníš.

Chceš-li milovat muže, miluj sebe sama, miluj svého otce miluj svého bratra, svého syna, svého bývalého partnera; od prvního chlapce, kterého jsi políbila, až po toho posledního, kterého jsi oplakala. Děkuj za dary; dar všeho, co se ti až po toto setkání podařilo rozplést. Dar muže, který stojí před tebou teď a najdi v něm zárodek všeho, co je nové a zářící, semínko, kterému můžete dávat vláhu a nechat tak spolu vyrůst novému světu.

Anonym   Překlad © Petra Pejchalová, 2013

Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj!